Rozhovor s bývalým předsedou oddílu Václavem Hánou

16.04.2014 15:00

Enfant terrible plzeňského nohejbalu – i tak byl často nazýván jeden z nejtalentovanějším nohejbalistů z Plzně Václav Hána. Ve Zruči ho známe už spíše jako odpadlíka z tehdy extraligové Bílé Hory, který si v roce 2003 v druholigovém Bolevci vytknul za cíl vytvořit nový klub a dovést ho do extraligy. V tu chvíli spíše bláznivý sen, ale nakonec, jak všichni víme, se mu to podařilo a Zruč-Senec hrál v roce 2012 extraligu.

Předseda oddílu, pokladník, manažer, nástěnkář, klíčový hráč, vydavatel zpravodaje, trenér a vedoucí áčka, trenér a vedoucí žáků – to všechno byl a musel stíhat zručský „Mourinho“ hlavně v začátcích klubu. Postupem času samozřejmě většinu běžných povinností předal spoluhráčům, ale po celou dobu svého desetiletého působení to byl on, kdo scháněl pro klub peníze, byl jeho tváří a mluvčím a měl rozhodující a poslední slovo. Až do listopadu loňského roku, kdy rezignoval na všechny svoje posty a zůstal jen jako řadový hráč. Jak moc bude tento bouřlivák a vždy nepříjemný soupeř chybět ve vedení oddílu a taky fanouškům sami uvidíme v nové a první „pohánovské“ sezóně klubu AC Zruč-Senec 2004.

 

 

1) Václave, v loni v listopadu jsi na valné hromadě klubu nečekaně oznámil tvůj konec ve funkcích předsedy oddílu, manažera, pokladníka a trenéra áčka. Mužeš fanouškům nastínit, jaké jsou hlavní důvody tvého odchodu ze všech pozic a víceméně ukončení působení a vlivu v klubu, kerý si založil a deset let sám vedl?

 

Nic nečekaného to nebylo, již v roce 2011 jsem uvažoval o ukončení své hráčské kariery a s tím i ukončení ve všech vedoucích funkcích. „Většího úspěchu než postupu do extraligy bych již jako hráč, trenér a funkcionář asi těžko dokázal, odcházet se má na vrcholuJ“.

Hlavním důvodem proč jsem však zůstal ve všech funkcích i v další sezóně 2012 bylo to abychom jako oddíl extraligu zvládli ze ctí po všech stránkách. Sezónu 2012 však ovlivnila tragická událost v mém osobním životě a tak po druhém kole soutěže jsem se nemohl věnovat oddílu na 100%.

Sezóna 2012 dopadla po herní stránce velmi špatně, výsledkově a i předvedenou hrou. Naštěstí jsme při zajištění zázemí a povinností pro extraligu obstáli.

V loňské sezóně 2013 jsem zůstal ještě na hlavních funkcích oddílu, ale již jsem připravoval nové členy na můj odchod a pomalu je zapracovával na funkcích pro fungování oddílu. 10 let je dlouhá doba a úž nemám tolik energie co na začátku. Škoda, jen že se nepodařilo postoupit zpět do extraligy byl by to odchod opravdu na vrcholuJ.

Teď ale vážně 1.místo v 1.lize po základní části o až prohra v rozhodujícím třetím zápase ve finále play-off, k tomu „B“tým 1.místo v krajském přeboru a 2.místo žáků v krajském přeboru – velmi hezké výsledky. Oddíl je zajištění na sezónu 2014, proto byl čas v listopadu na valné hromadě ohlásil konec na funkci trenéra a předsedy oddílu – hezkých 10let. Je potřeba dát šanci novým členům a funkcionářům, kteří budou mít doufám tolik energie jako já před 10lety. Nadále jsem ochoten pracovat a pomáhat v našem oddíle, i když již jen jako řadový člen.

 

2) Na svoji žádost jsi zůstal jen členen revizní komise a nechal otevřenou otázku, že by jsi letos nastupoval jako hráč béčka v krajském přeboru? Jaké jsou tedy tvé plány ohledně působení v oddíle?

 

Na první jsem již odpověděl. Jako hráč „B“ doufám, že si ještě snad párkrát kopnu, když zdravý vydrží.

 

3) Můžeš trošku zabilancovat těch deset let? Co tě nejvíce potěšilo nebo naopak, co tě nejvíce zklamalo během tvéhu působení jako předsedy oddílu?

 

Potěšili mě všechny naše úspěchy – žáků, dorostu, mužů „A“, mužů „B“ a i mužů „C“.

Jako největší zážitek byl však uvedl postup 2005 do 1.ligy přes Bedřichov Jihlava a 2011 postup do finále play-off 1.ligy přes SK Bělou u Pardubic - samozřejmě dále okořeněním výhrou nad Startem Plzeň ve finále play-off 2011 1.ligy a postup do extraligy.

Co mě nejvíce zklamalo je, že do chodu oddílu se zapojilo málo členů. Dále, že někteří hráči si neváží mravenčí práce různých funkcionářů i na těch nejnižších postech, protože za všemi dosavadními úspěchy oddílu je právě tato mravenčí práce těchto funkcionářů, kteří dávají mnoho a mnoho hodin ze svého osobního volna bez toho aby je opěvovali diváci při utkání na hřišti.

A hráči by si měli uvědomit, že při každém utkání 1.ligy nehrajou jen za sebe ale právě za tyto lidi. A podle toho by měl být i přístup všech hráčů ke každému utkání.

Co mě ale však nejvíce zklamalo je, že se nám za 10 let nepodařilo začlenit vlastní odchovance do A týmu. Snad se najdou v budoucí době 3-4 hráči v naší mládeži.

 

4) Můžeš nám vypíchnout pár nejlepších okamžiků, které tě potkali ve Zruči, jak v pozici hráče, trenéra nebo funkcionáře? A samožrejmě i těch nejhorších.

 

Jak jsem již řekl, nejlepší sportovní zážitek byl uvedl postup do 1.ligy přes Bedřichov v roce 2005 a vítězství v play-off 1.ligy a postup do extraligy v roce 2011.

Nejhorší asi sestup do 2.ligy s Solidaritou Praha v roce 2007, kde jsme prohráli dvakrát 5:4.

Herně nato bylo udržet 1.ligu, ale pro zranění nehrál Zdeněk Holub a v prvním utkání ani já a v druhém utkání došlo ke zranění Milana Smoly.

 

5) Deset let jsi byl víceméně naprostý „boss“ oddílu a všechny zasadní věci si rozhodoval, a po celou tu dobu si byl i hrajícím trenérem áčka. Nebudou ti teď najednou po těch letech všechny tyto pocity a možnosti chybět?

 

Nebudou, protože kdo to nikdy nedělal tak neví jaký ze mně spadl velký kámen zodpovědnosti.

 

6) Jak vidíš z tvého pohledu další působení oddílu pod novým předsedou?

 

Honza Kovanda je poctivý a pečlivý. Tak si myslím, že to byla dobrá volba. Věřím, že to všechno zvládne.

 

7) Chtěl by si něco fanouškům Zruče, pro které si byl deset let ikona a tvář klubu, vzkázat?

 

Snad to bude aspoň další 10 let úspěšného tažení ligovými vodami – na vše budu z povzdálí dohlížet 

 

Díky za rozhovor. (napsal MiS)